Adéla Tanzerová

Téměř dva roky po tom, kdy jsem stipendium dostala, bych se ráda ohlédla, kam vedla má (nejen studijní) cesta. O Čestném stipendiu jsem se dozvěděla v posledním ročníku svého studia na Církevním gymnáziu. Po maturitě jsem úspěšně prošla přijímacími zkouškami na Karlovu univerzitu a vybrala jsme si obor Psychologie a speciální pedagogika na Pedagogické fakultě UK.

Nominace na stipendium přišla vlastně zcela nečekaně, ale o to radostnější zpráva to byla. Nedlouho na to jsem byla vybrána do programu Erasmus a na podzim odjela studovat na belgickou univerzitu v malebném městě Gent. Zkušenost to byla opravdu veliká – poznala jsem mnoho nových a inspirativních lidí, dozvěděla se, jaké možnosti jsou v zahraničí, procvičila si jazyky a v neposlední řadě zažila nezapomenutelné zážitky. Měla jsme také možnost být ve velmi úzkém kontaktu s dívkou s Downovým syndromem a nahlédnout (i se účastnit), jak funguje podpůrná a terapeutická péče o lidi s postižením v zahraničí.

Vedle studia trávím každý týden nějaký čas s dívkou s handicapem, což je pro mě neocenitelná zkušenost. Dále funguji jako lektor v Museu Kampa, kde realizuji výtvarné workshopy pro děti a případně prohlídky. Příležitostně pracuji také jako lektor v Animánii.

Když jsem v květnu 2012 stipendium přebírala, měla jsem určitou vizi, kam dál směřovat. Finanční prostředky se stipendiem spojené jsem investovala do vzdělání. A v budoucnu bych se chtěla věnovat věcem, které jsou pro ostatní lidi přínosné či užitečné a obohacující.

Co pro mě znamená SOH?

Čestné stipendium posílilo moje přesvědčení, že být prospěšný společnosti a pomáhat konkrétním lidem, vždy najde docenění, i když se tomu tak na první pohled nemusí zdát, neboť pomáhající profese jsou mnohdy především náročné a výsledky práce na sebe nechávají chvíli čekat.

Čestné stipendium pro mě osobně představuje nejen velkou výzvu naplnit jeho poselství: „K poctě a připomenutí těch, kteří slouží…“, ale především povzbuzení vydat se na cestu pomáhání lidem.

V neposlední řadě je to také každoroční setkání s obdivuhodnými a inspirativními lidmi.

Adéla Tanzerová

Osobní informace (leden 2015)

Střední škola: Církevní gymnázium, Plzeň

Univerzita: Univerzita Karlova, Praha – Pedagogická fakulta (obor: Psychologie a speciální pedagogika), Univeriteit Gent, Belgie (Erasmus program 2013-2014)

Kurzy a workshopy:
výtvarný obor
hudební obor – zobcová flétna, příčná flétna
letní animační soustředění
Zájmová činnost: Aktivně jsem se zapojila do projektu Animánie, jenž pořádá kurzy animace, workshopy a letní soustředění. Zde jsem od roku 2009 do 2012 pomáhala jako dobrovolník na animačních dílnách a workshopech, v roce 2012 také během letního animačního soustředění. Od roku 2013 zde funguji jako lektor animace během workshopů a letních animačních soustředění.

Samostatně jsem ve svém volném čase realizovala animované filmy - roku 2008 film Westtrhák (https://www.youtube.com/watch?v=XTS_a6mqzyo) a roku 2010 animovaný film Klíč (https://www.youtube.com/watch?v=cRdSwwd1X0w).

Věnuji se práci s postiženými a výtvarným a animačním workshopům (především s dětmi).

Úvaha (prosinec 2012)

Život každého člověka je velmi ovlivněn jeho žebříčkem hodnot. Hodnoty mohou být do jistého věku ovlivněné rodinou nebo prostředím, ve kterém člověk vyrůstal a jako dítě se formoval. V dospělosti si však jedinec přetváří (někdy i vytváří) svůj žebříček hodnot a hlavně jejich pořadí. Hodnoty jsou obvykle velmi důležitou motivací lidského chování – ovlivňují ho vědomě i skrytě. Hodnoty fungují jako jakási hnací síla a zároveň jako způsob nahlížení na svět.

Dospělý člověk se stane opravdu dospělým, když přijme zodpovědnost sám za sebe – za své chování, názory, činy atd. A protože hodnoty můžeme do jisté míry ovlivnit, je třeba vybírat si je pečlivě a rozvíjet ty, které jsou kvalitní a prospěšné pro společnost. Myslím si, že člověk by se bez lidí kolem sebe nestal člověkem, a proto se domnívám, že by měl lidem kolem sebe pomáhat a přinášet něco dobrého. Zároveň však nezapomenout na sebe a rozvíjet dovednosti, schopnosti a vědomosti, které můžeme opět dále předávat a prospěšně jich používat.

V ideálním případě by se měl každý snažit pomáhat druhým lidem a snažit se zlepšit (v rámci svých sil a možností) svět kolem sebe. A společnost by se mu za to odměňovala svým vzkvétáním (svou stále vyšší a vyšší úrovní). Neděje se tak vždy. Bohužel. Já se snažím rozvíjet své znalosti (škola) a když se naskytne možnost, tak i zkušenosti (život) s lidmi, kteří jsou vůči společnosti nějakým způsobem znevýhodněni, handicapováni, případně kteří jsou nějakým způsobem jiní. Dále mne neméně zajímá psychická (duševní) stránka člověka, která je sice běžnému pohledu skryta, ale domnívám se, že je často důležitější. Pokud se mi nějaká věc zdá dobrá, jsem ochotná jí věnovat mnoho svého času a sil, protož prospěšné věci pro okolní lidi patří k cílům mého života. Jestliže jsem přesvědčená o dobrém účelu a kvalitě věci/projektu/činu, jsem ráda, když se mohu jakkoli podílet a to i bez nároku na odměnu.

Jako několikaletý dobrovolník jsem se podílela na projektech Animánie, protože jsem v nich viděla možnost, jak druhé lidi obohatit – například malý animovaný film (nevadí, že amatérský) může udělat radost nejen svým tvůrcům, pro něž to může být prostředek seberealizace, ale také dalším divákům, kteří si například užijí několik minut radosti a smíchu. Animovaný film také určitě patří k českému kulturnímu dědictví, protože má v naší zemi poměrně dlouhou tradici a vzniklo tady a i stále vzniká mnoho kvalitních a hezkých filmů. Kultura je pro společnost velmi důležitá. Je to jakési zrcadlo, které nám ukazuje šťastné i ty méně radostné chvíle daného národa. Umění a kulturu je třeba nejenom chránit, ale především rozvíjet. O tuto oblast se také velmi zajímám a podle svých možností se ji snažím podporovat, rozvíjet a spoluvytvářet.

Ráda bych se i v budoucnu věnovala věcem, které jsou pro lidi nějakým způsobem přínosné. Studuji obor nazvaný Psychologie a speciální pedagogika, který má ke společnosti velmi blízko, protože mým cílem při výběru univerzity a hlavně oboru bylo, aby byl prosociální, lidem užitečný. Výhodou psychologie a víceméně i speciální pedagogiky je, že se věnuje a pomáhá obvykle konkrétním lidem. To si myslím, že je velký přínos pro společnost, protože lidí je mnoho a každý je jiný, každý je individualita – má své vlastní radosti a problémy, přínosy a handicapy. Jak pro psychologii, tak vlastně i pro speciální pedagogiku je každý den praxí, přesto se těším až se (ve škole nebo mimo školu) dostanu do tzv. opravdové praxe.