Alena Vebrová

Všeobecné informace (duben 2015)

Střední škola: Střední průmyslová škola strojnická a Střední odborná škola profesora Švejcara,Plzeň  2010-2014
Univerzita nebo Vyšší odborná škola: Vyšší odborná škola zdravotnická  
Plzeň (2014-2017)

Kurzy a workshopy:
Základy první pomoci, Plzeň

Zájmová činnosti:
FOD-AD MÁTA-dobrovolník, výtvarný kroužek, 2010-2014
FOD-letní tábor-oddílový vedoucí, 2013, 2014

Pracovní zkušenosti:

Brigády mimo obor
Školní praxe-osobní asistent, 2012, 2013
Školní praxe-speciální pedagog, 2014

Úvaha (duben 2015)

Od malička se můj život točí kolem dětí. Je to čtrnáct let, co se narodil první z mých mladších bratrů. A že jich nemám málo. Už tenkrát jsem vozila kočárek, co nejčastěji to bylo možné. S příchodem dalšího brášky se pro mě pomáhání s dětmi stalo každodenní rutinou. Když mi bylo deset let, začala jsem pomáhat s prvními dětskými akcemi. Bydleli jsme v malé vesnici, kde děti neměly moc příležitostí k pobavení, tak jsme se s kamarádkami rozhodly, že jim alespoň nějakou možnost dáme. Minimálně třikrát do roka jsme pořádali dětské akce, jako jsou stopovačky, různé soutěže, hry a nakonec dne většinou společné opékání buřtů. Mezi dětmi jsem vždycky byla ve svém živlu.

Snila jsem o tom, že jednou budu pracovat jako učitelka v mateřské škole. To se ale změnilo, když se narodil bráška s mentálním postižením. K běžné péči přibyly ne zcela běžné povinnosti, jako je píchání injekcí, cvičení Vojtovy metody a později i příprava bezlepkových pokrmů. Celkově Vašík potřeboval zvýšenou pozornost a častější péči. Dnes je mu už sedm let, ale jeho psychický vývoj se zastavil na druhém roce života. Je to takový náš anděl v lidském těle. Po všech těch zkušenostech se mé životní cíle změnily.

Nastala chvíle, kdy jsem si měla vybrat střední školu. Zvolila jsem obor pečovatelská činnost na Střední odborné škole profesora Švejcara. V prvním ročníku přišla sociální pracovnice z azylového domu MÁTA, který patří pod Fond Ohrožených Dětí (FOD). Její přednáška se týkala dobrovolnictví. Neváhala jsem ani chviličku. Dobrovolnictví mě zaujalo. Od té doby se mu věnuji. Již pátým rokem docházím jednou týdně do azylového domu MÁTA, kde vedu výtvarný kroužek pro děti. S dětmi komě nácviku rukodělných činností pracujeme také na vylepšování komunikačních dovedností. Letos jsem již podruhé díky FOD jako dobrovolník byla na letním dětském táboře. Táborů se zúčastňuje přibližně sedmdesát dětí z náhradních rodin, děti ze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek a dále i sociálně slabých rodin, kterým FOD pomáhá. V převážné většině se jedná o děti, které před příchodem do zařízení Klokánek nebo náhradní rodiny byly sociálně ohrožené, pocházejí často z problémového prostředí, a to všechno se odráží ve výchovných problémech a sociálním znevýhodnění. Hodně dětí na táborech je hyperaktivních. Práce s nimi, příprava programu i každodenní péče o ně je náročná. Příběhy některých dětí a jejich rodin jsou tak silné, že jsem si jistá, že na ně nikdy nezapomenu. Občas se mi stane, že z tábora volám večer mamince a brečím jí do telefonu, protože na konci celého dne jsem opravdu psychicky vysílená. Maminka je mi oporou a vždycky mi dodá sílu do dalších dní. Ale ze všeho nejhezčí na tom všem je, vidět úspěchy své práce. Vidět pokroky u dětí i jejich rodičů. Ať už se to týká výtvarného kroužku nebo tábora. Děti, které to ze svého prostředí neznají, se naučí nevykřikovat a neskákat si do řeči, brát ohledy jeden na druhého, v podstatě během pár společně strávených dní.

Největším úspěchem pro mě je vidět a zažívat spolu s dětmi a jejich rodinami změny a splněné cíle. To je motivací do budoucího povolání a také do života. Každá zkušenost je důvodem pokračovat dál. Stále mě něco táhne kupředu. Jsem přesvědčená, že pomáhat lidem je posláním. V budoucnu se chci věnovat práci se sociálně slabými nebo s handicapovanými. Ze všeho nejradši chci pomáhat rodinám <br>s mentálně postiženými dětmi. Ze svých zkušeností dobře vím, že není jednoduché se o někoho takového starat každý den po celý život. Studium sociální práce na vyšší odborné škole je prvním krokem, který jsem mohla udělat. Mým snem je vystudovat speciální pedagogiku na vysoké škole.