Generálmajora Ernesta Nasona Harmona

Ernest Nason Harmon se narodil ve městě Lowell ve státě Massachusetts 26. února 1894 jako syn Ernesta Harmona a Junietty Harmonové rozené Spauldingové. Ernest v deseti letech osiřel a žil s příbuznými ve West Newbury ve státě Vermont, kde navštěvoval střední školu na akademii Bradford, kterou absolvoval v roce 1912. Po jednom roce studia na Norwich University obdržel jmenování do Vojenské akademie West Point, kterou absolvoval v roce 1917 jako podporučík jízdy americké armády. Jeho manželkou se dne 15. srpna 1917 stala Minnie Leona Tuxbury.

Dne 17. března 1918 Harmon odešel do Francie s 2. jízdním oddílem „F Troop“, což byl jediný útvar jízdy, který byl nasazen v zámoří během první světové války. Během výkonu služby v Georgii, Vermontu, Kansasu, Washingtonu DC, Texasu a Kentucky se Harmon postupně propracoval do hodnosti generálmajora, kterou získal v roce 1942, kdy se stal velícím generálem slavné 2. obrněné divize známé pod názvem „Hell on Wheels“ a kdy se ze Spojených států vydal na invazi do severní Afriky. Jeho hlášení a intervence na bojišti v bitvě o Kasserinský průsmyk proti německé 10. obrněné divizi generála Rommela pomohly stabilizovat a reorganizovat II. sbor americké armády, který se po počátečním německém útoku ocitl v chaosu.

General Harmon později velel 1. obrněné divizi během bojů v Tunisku, u Monte Cassina, u Anzia, při obsazení Říma a během postupu na sever k řece Arno v Itálii. Velitel Harmonova armádního sboru v severní Africe generál Omar N. Bradley uvedl, že více než kterýkoli jiný velitel divize v severní Africe vynikal [Harmon] neustálou a geniální bojovností, a dodal, že v Evropě se měl později stát naším nejvýznamnějším tankovým velitelem. Generál George S. Patton, který Harmonovi v severní Africe dvakrát velel, řekl: „Pokud bude žádoucí mít [pro operace na evropském bojišti] obrněné vojsko, doporučuji, aby mu velel generál Harmon.“ Generál Harmon a generál Patton byli dobří přátelé a občas trávili společně dovolenou a společně vyráželi na lov.

V roce 1944 se generál Harmon vrátil k 2. obrněné divizi v Belgii jako její velitel a spolu se svou divizí se proslavil, když prorazil Siefriedovu linii u Cách v Německu a bojoval v bitvě v Ardenách. V roce 1945 dostal Harmon rozkaz předat velení Britům a přesunout velitelské stanoviště svého sboru do obce Dýšina nedaleko Plzně. Jedním z velkých úkolů, které před ním stály, bylo zajistit a udržovat dobré vztahy mezi americkými a sovětskými vojsky na demarkační linii. Ve svém životopise s názvem „Combat Commander“ (Bojový velitel) Harmon píše: „V době, kdy jsem přijel do Československa a převzal velení 110 000 amerických vojáků, kteří stáli tváří v tvář Sovětské armádě na demarkační linii protínající Čechy padesát mil západně od Prahy, bylo zřejmé, že naše válečné spojenectví se Sovětským svazem se začíná rozpadat.“ Dne 15. srpna uspořádal Harmon v Plzni velkou oslavu za účasti tří pěších divizí, dvou obrněných divizí a podpůrných dělostřeleckých jednotek americké armády, které defilovaly před tribunou plnou nejvyšších ruských generálů a jejich štábních důstojníků i ministrů československé vlády. Ve své knize Harmon popisuje, co bylo strategickým důvodem, který ho k tomu vedl: „V našich vztazích s Rusy mi připadalo důležité, aby měli jasnou představu o naší vojenské síle.“

V lednu 1946 Harmon převzal velení VI. sboru, který se stal americkým pořádkovým sborem. Od 10. ledna 1947 do 14. března 1947 sloužil jako velící generál 3. armády Spojených států, poté byl od března 1947 zástupcem velícího generála pozemních vojsk americké armády až do svého odchodu do důchodu v únoru 1948. Generál Harmon, pro svůj drsný hlas často svými vojáky nazývaný „Old Gravel Voice“, byl známým a vysoce uznávaným „generálem bojujícího vojáka“. Dostalo se mu mnoha vyznamenání a medailí, včetně Československého válečného kříže 1939 a Řádu Bílého lva.

V období 1950 až 1965 generál Harmon působil ve funkci prezidenta Norwich University, během něhož výrazně rozšířil univerzitní kampus a zvýšil počet studentů a zároveň zkvalitnil pegagogický sbor a posílil finanční stabilitu instituce.

Tři roky před svou smrtí napsal Harmon předmluvu pro knihu „Hell on Wheels“, která zachyvuje dějiny 2. obrněné divize za druhé světové války. V této předmluvě napsal: „V životě vojáka nění větší pocty, než když je mu svěřeno velení jeho vojska v boji. To je odvěká pravda a platí pro všechny organizační úrovně, od čety až po polní armádu. Velitelským postem přinášejícím největší uspokojení je však ten, který se v mapové symbolice označuje dvojitým X, tedy divize. A když navíc k tomuto symbolu přidáte starý tankový pás jako označení jedné z mála armádních obrněných divizí, je tento velitelský post tím největším ze všech. Alespoň mně tato myšlenka přišla na mysl, když jsem dne 31. července 1942 poprvé přebíral velení 2. obrněné divize „Hell on Wheels“.Generál Harmon zemřel ve věku 85 let dne 13. listopadu 1979.